Ve vibrační diagnostice nepracujeme s celkovými hodnotami vibrací, ale po provedení vhodného typu frekvenční analýzy zpracováváme hodnoty na dílčích frekvencích (toto platí i pro akustickou diagnostiku). Významné jsou pro nás tzv. budící frekvence, které přímo souvisí s provozem daného stroje.

Pracuje-li stroj periodicky, projevují se periodicky i jednotlivá poškození nebo změny technického stavu. Při znalosti frekvence buzení jednotlivých součástí stroje lze identifikovat jejich poškození a sledovat vývoj jejich stavu.

Znalost budících frekvencí a změn amplitud na těchto frekvencích je základním nástrojem vibrační diagnostiky. Ve frekvenčním spektru pak hledáme tyto základní budící frekvence, které odpovídají chybovým frekvencím stanoveným výpočtem z konstrukčních parametrů měřeného stroje.

Mezi tyto frekvence patří například rotorové frekvence hřídelí. Jejich nalezení je zásadní pro identifikaci zdroje poškození. Ve frekvenčním spektru hledáme i harmonické a subharmonické frekvence základních frekvencí.

Metodami technické diagnostiky - vibrodiagnostiky a akustické diagnostiky lze identifikovat základní typy poškození strojů. Tato poškození mohou být následky únavového poškození, chybné montáže, nepřesné výroby nebo nedostatečného dimenzování daných součástí. Mezi identifikovatelná poškození lze zařadit:

• nevývahu
• nesouosost
• mechanické uvolnění
• problémy s ložisky (valivá i kluzná)
• problémy s ozubením (chyby montáže, opotřebení, přetížení)
• problémy s řemenovými a řetězovými převody
• problematika elektrických strojů (poruchy statorů a rotorů)

Výše uvedené problémy lze na základě znalostí budících frekvencí identifikovat přímo z měřeného signálu a to bez nutnosti odstávky stroje. U většiny poruch lze také posoudit zda je porucha významná pro daný stroj a navrhnout vhodné řešení na její odstranění. Tato činnost se nazývá prediktivní údržba.

_{vytvořeno: prosinec 2016}