Veličina akustický tlak se v rozsahu lidského sluchu vyskytuje v rozmezí 2.10^-5 Pa (práh slyšitelnosti) až 2.10² Pa (práh bolestivosti). Tento rozsah je příliš velký. Reprezentuje sedm řádů měřené veličiny a to pouze v běžném rozsahu. Lidský sluchový orgán nemá možnost vnímat tyto změny tímto lineárním pohledem, takže uvedený amplitudový rozsah takto nelze optimálně použít pro popis vnímání sluchovým orgánem.

Pro popis akustických veličin lze použít definici Weberova - Fechnerova zákona, který zjednodušeně říká "Akustické veličiny, které se mění řadou geometrickou, vnímá lidské ucho řadou aritmetickou". Neboli násobky akustického signálu jsou uchem vnímány jako přírůstky. Tento převod geometrické řady na aritmetickou nám umožňuje funkce logaritmus.

Výpočet hladiny akustického tlaku L_p lze provést s pomocí výše uvedeného vzorce. Za p se dosazuje efektivní hodnota akustického tlaku v Pa a za p₀ mezinárodní vztažná konstanta pro výpočet akustického tlaku 2.10^-5 Pa (tato hodnota odpovídá prahu slyšitelnosti).

Z tohoto důvodu se setkáváme s hlukem vyjádřeným v dB nejčastěji v rozsahu od 25 dB až 130 dB (práh slyšitelnosti odpovídá 0 dB a práh bolestivosti 140 dB).

Hluk vyjádřený v decibelech lze sčítat. Můžeme tak například zjistit jaký hluk bude v hale po instalaci dalšího stroje. Pro tento účel lze použít spodní vzorec uvedený na obrázku vedle tohoto textu. Při dosazení dvou shodných hladin hluku například 80 dB + 80 dB zjistíme, že jejich součet je přibližně 83 dB. Z tohoto jednoduchého součtu plyne jedno velmi důležité pravidlo: "Dva shodné zdroje zvýší původní hladinu hluku vždy o 3 dB" nebo "Vypnutí jednoho ze dvou shodných zdrojů se hladina hluku sníží vždy o 3 dB".

_{upraveno: říjen 2016}