Pokud vytváříte akustické studie v interiérech s využitím našeho programu IZOFONIK, máme pro Vás několik rad ohledně zadání prvků interiéru tak, aby odpovídal co nejvíce reálným podmínkám.

Prvním krokem je volba jak bude interiér zadáván. Možnosti jsou dvě. Sami se musíte rozhodnout, zda bude prostor řešen v oktávách nebo v celkových ekvivalentních hladinách. Pokud zvolíte druhou možnost, je vhodné určit na jaké frekvenci působí dominantní část akustické energie v prostoru. 

Zadání rozměrů řešeného interiéru, včetně jeho výpočtových rozměrů, je druhým krokem ve vytvoření interiéru v prostředí programu. Pro jednotlivé stěny je pak nutné zadat jejich akustické pohltivosti. Ty je možné vybrat ze seznamu běžných materiálů, který si můžete sami upravovat.

Nyní je možné v grafické podobě zadávat jednotlivé prvky interiéru. Pokud nemáte pro všechny zdroje hluku hodnoty hladiny akustického výkonu, zadejte nejprve všechny prvky interiéru a až po té proveďte zadání akustických parametrů zdrojů s pomocí hladin akustických tlaků.

Nyní proveďte zkušební výpočet předpokládaných hladin hluku v řešené rovině.

Pokud řešíte stávající interiér, je nyní nutné zjistit, jak se v referenčních bodech liší hodnoty změřeného hluku v reálném prostoru od vypočtených (horní obrázek). Pokud je ve všech referenčních bodech hladina hluku vyšší (nižší) než byla změřená, je nutné adekvátně změnit akustickou pohltivost stěn prostoru. Jakmile budou vypočtené hodnoty mezi změřenými, zjistěte, jaké zdroje mají na dané referenční místo největší vliv. Postupně zkoušejte upravovat akustické výkony (spodní obrázek) příslušných zdrojů hluku tak, aby rozdíl mezi naměřenými a vypočtenými hodnotami byl menší než 0,5 dB.

Takto zadaný interiér v programu IZOFONIK bude i po provedení protihlukových úprav reálně odpovídat skutečnosti. 

_{vytvořeno: červenec 2016}