Koherenci používáme při více kanálových měřeních k zjištění vlivu jednoho signálu na jiný signál. Typickým příkladem může být dvoukanálové měření odezvy na silový impulz, například při měření vlastních frekvencí. Jeden signál je z rázového kladívka (síla) a druhý reprezentuje měřenou odezvu (zrychlení). Koherence bude popisovat míru závislosti jednoho signálu na druhém.

Koherence je frekvenčně závislá funkce, která nabývá hodnot od 0 do 1. Čím je hodnota koherence vyšší, tím je závislost dvou signálů větší. Při běžných měřeních je na významných vlastních frekvencích hodnota koherence téměř vždy velmi blízká 1.

Pokud koherence klesá, znamená to, že odezva je závislá i na jiném typu signálu než na buzení. Výstupní signál může být ovlivněn šumem (při nedostatečném buzení), jiným typem signálu (do soustavy vstupuje i jiný typ buzení, například akustický signál, jehož velikost není měřena) nebo se soustava po vybuzení sama dále budí (pružně uložená spřažená část, která se vybudila po rázu).

V místech, která nás frekvenčně zajímají, by koherence měla být co nejvyšší, minimálně se doporučuje vyšší než 0,9.

Koherenci je nutné stanovit z více opakování daného měření. Koherence je po prvním měření vždy rovna 1. Teprve opakovaná měření dokáží vyjádřit míru závislosti dvou signálů nebo ovlivnění měření jiným signálem (zdrojem zvuku nebo vibrací).

_{vytvořeno: září 2016}