Nutnost provádění statistického hodnocení měřených hodnot u hluku a vibrací často pramení z nemožnosti dané měření opakovat. Druhým důvodem bývá požadavek na hodnocení velkého množství dat, například před zpřísněním požadavků na limitní hodnoty. Zde uvádíme běžně prováděné testy, které lze pro tyto účely použít.

Nejčastějším typem statistického testu, který provádíme, je ověření zda všechna měření provedená ve velké sérii (desítky opakovaných měření) patří do běžného statistického výběru. Pokud se ukáže, že je nějaká hodnota (zejména krajní hodnoty) odlehlá více než je dle předpokladu normálního rozdělení běžné, je nutné tuto hodnotu vyřadit a zjistit důvody její zvětšené odlehlosti. Pro tyto účely se hodí například Grubbsův nebo Dixonův test.

Jinými testy, které provádíme, jsou testy zaměřené na ověření shody dvou provedených měření. Tyto testy jsou velmi důležité v případech, kdy se požaduje prohlášení shody mezi dvěma naměřenými výsledky, například ve formě spektra. Některé hodnoty jsou v porovnávaném spektru větší, jiné nižší. To je běžné pro měření dynamických veličin, a proto nelze snadno rozhodnout o shodě těchto výsledků. Pro tento typ úlohy jsou vhodné korelační testy a testy, které umožňují stanovení výsledku s danou požadovanou pravděpodobností shody. Jednou z hodnot v tomto typu testu může být referenční hodnota měření.

V poslední době se také často setkáváme s požadavkem na statistické hodnocení souborů dat zjištěných subjektivním testováním hluku. V těchto testech je operátorem hodnocena číselně hlučnost výrobku (popřípadě i další parametry). Po reálném proměření menší skupiny výrobků a konfrontací se subjektivním hodnocením těchto výrobků je možné s určitou pravděpodobností konstatovat, že daná hodnota zjištěná subjektivní zkouškou odpovídá určitému rozsahu hlučnosti například v dB.

_{vytvořeno: červen 2018}