V technické diagnostice, založené na frekvenčním rozboru časových signálů (například vibračních), je klíčové získání vhodného frekvenčního spektra. Frekvenční spektrum popisující řešený problém v souřadném systémy amplituda a frekvence je pro periodicky pracující stroje důležitou pomůckou diagnostika. Pracuje-li stroj periodicky, musí se periodicky projevovat i jeho jednotlivá poškození nebo změny technického stavu. Při znalosti jednotlivých budících frekvencí lze z frekvenčního spektra identifikovat jednotlivá poškození diagnostikovaného zařízení.

Identifikace jednotlivých izolovaných frekvenčních složek ve spektru, je pro diagnostiku velmi důležité. Reálné signály základních frekvenčních složek, však nemusí být konstantní. Příčinou těchto změn mohou být například proměnlivost amplitudy budící frekvence nebo změny otáček během měření. Tyto změny v časovém signálu jsou modulací signálu a to v těchto případech amplitudovou a frekvenční. Pokud budeme základní signál uvažovat jako:

pak amplitudová modulace tohoto signálu bude:

a frekvenční modulace bude:

Nejčastější formou modulace, budící frekvenční složky, je amplitudová modulace signálu. Ve frekvenčním spektru ji lze identifikovat přítomností postranních pásem, které se rozprostírají kolem základní harmonické frekvence f₀. Tyto postranní složky jsou od základní frekvence vzdáleny o konstantní vzdálenost Δf na obě strany (směrem k nižším a vyšším frekvencím). Amplituda postranních složek se vzdáleností od základní frekvence klesá.

Přítomnost postranních pásem ve frekvenčním spektru je proto důkazem o amplitudové modulaci základní frekvenci f₀. Amplitudová modulace je v praxi nejčastěji způsobena periodickou změnou amplitudy, základní budící složky, v čase (například zubové frekvenci daného ozubeného kola). Δf pak nejčastěji odpovídá otáčkové frekvenci. Poměr mezi výškou amplitudy postranních pásem k základní frekvenci f₀ je mírou vlivu amplitudové modulace základní frekvence.

_{vytvořeno: prosinec 2018}